Naše společnost jede na mužský princip. Je orientována na výkon. Uspějí mladí, ambiciózní, zdánlivě dokonalí. Očekává se, že budete zvládat rodinný i profesní život na výbornou. Měli byste také ovládat pestrou škálu dovedností – od těch technických až po ty výtvarné. Přitom platí, že čím mladší tím lepší. Tlak je zkrátka obrovský a jistoty malé.
S pandemií rapidně narostly případy lidí, kteří se potýkají s psychickými problémy. Tlak na výkon a úspěšnost je tak velký, že po sobě zanechává nesplněné sny, frustraci a promarněné příležitosti. Co s tím? V téhle glose ponechám stranou systémové nedostatky. Jedná se spíše o sadu mých doporučení, jak se vyrovnat se všudy přítomným tlakem, odmítnutím a přitom úplně neztratit víru v sebe sama a svou vlastní cestu.
Nejprve je třeba uvědomit si svou hodnotu. Občas přijdou myšlenky na to, že někdo jiný ve dvanácti letech dokázal bojovat za světový mír, naučil se deset světových jazyků a málem vymyslel perpetuum mobile. Ano i takoví lidé jsou, ale nejsou Vy. Mnohdy vychází z úplně jiného socioekonomického a kulturního kontextu.
Existují pochopitelně i tací, kteří se vypracovali svou vlastní svědomitostí lidově řečeno ,,zdola“. Opět však neznáme pozadí takových úspěchů. Navíc ani svědomitost někdy nestačí. Asi netřeba dodávat, že narodit se do rovníkové Afriky nebo bohaté švédské rodině je rozdíl, který naprosto bezpodmínečně formuje celý Váš život. Privilegia, která nám byla dána často nemůžeme ovlivnit. Co však ovlivnit můžeme je to, koho si vpustíme do života. Jít za svým snem je podstatně snažší, pokud máte podporu svých blízkých.
Obklopit se lidmi, kteří na svět nahlíží podobně jako Vy je podle mě základ úspěchu. Porozumění zmírňuje rány, hojí a uzdravuje.
Třetí a poslední bod vypadá možná zdánlivě jednoduše – zpomalit. Hnát se bezhlavě do cíle není dlouhodobě udržitelné. Rozhodně netvrdím, že byste se měli vzdát tvrdé práce a budování svého snu, naopak. Vydané úsilí je však třeba něčím kompenzovat.
Podle východní filozofie energii nelze zničit, lze ji jen transformovat. Abychom mohli dávat, musíme mít také kde brát.
Jakákoli snaha vymanit se ze společenského tlaku však není zcela možná bez systémové změny. A i když regulovaný kapitalismus vnímám jako obecně dobrý systém, postrádám v něm větší míru sociálních jistot. Řešení vidím v dávání rovných příležitostí všem lidem ze všech vrstev společnosti. Vybírat si soustavně jen ty ,,nejlepší“ může mít devastující dopad na jednotlivce i společnost. Na druhou stranu pokud jedinec dostane příležitost, je už jen na něm, jak se jí chopí. Věřím, že převládne uvědomění být tou nejlepší verzí sebe sama, alespoň ve většině případů.
I.
